Klínovec zvedající se z okolní vysokohorské paroviny je nejenom nejvyšším vrcholem Krušných hor, ale také lokálním kulturním centrem či symbolem. K tomuto postavení přispívá horský hotel Klínovec, který na vrcholu postupně vznikal mezi léty 1893 – 1927. Byl tak vybudován komplex, který je i přes různou dobu vzniku jednotlivých částí, kterou rozhodně nezastírá, kompozičně i hmotově sladěný a jednotný. Hotel byl postaven při kamenné rozhledně dokončené a zprovozněné roku 1884. Nejedná se však o první rozhlednu na Klínovci, jejich historie sahá až do druhého desetiletí 19. století a je spjata s celoevropským rozvojem cestování a romantických výletů do přírody. Příliv návštěvníků znamenal přísun peněz do této hustě osídlené, ale nepříliš bohaté oblasti. Místní lidé si toho byli vědomi a záhy začali příchozím hostům nabízet ubytování a další služby. Krajinu Krušných hor začaly zabydlovat pro ni nové stavební typy, hotely a rozhledny. O jakési dřevěné „pyramidě“ na vrcholu Klínovce hovoří již zprávy z roku 1825, její vybudování je datováno do roku 1817. Ta byla o dvacet jedna let později nahrazena rozhlednou nazvanou Gloriett, která vyhořela a na jejím místě byla roku 1880 postavena nová dřevěná věž, která o čtyři roky později ustoupila dosud stojící kamenné rozhledně. Věž je osmiboká, poslední patro tvoří ustupující ochoz ze žulových desek s dřevěnou stanovou konstrukcí střechy.
Od roku 1893 měl hotel s rozhlednou celoročně otevřeno. Kapacitně však nestačil rostoucímu náporu turistů a musel být rozšířen o přístavbu s hotelovými lůžky a sálem. Významnou událostí, která v objektu proběhla roku 1908, byla vzpomínková výstava na počest císaře Franze Josefa. Strop sálu byl pro tento účel vyzdoben koženými kazetami s erbovními znaky okolních vesnic a měst. Roku 1919 proběhla první rozsáhlá rekonstrukce objektu, v rámci níž byla zásadně zrenovována věž rozhledny a do pokojů hotelu a některých dalších prostorů bylo zavedeno teplovodní vytápění. Klínovec žil čilým turistickým ruchem až do počátku druhé světové války, kdy byl zabrán pro vojenské účely. Objekt je pro armádu čímsi přitažlivý, neboť zde byla pořádána vojenská lyžařská cvičení již za Rakousko-Uherska, a armádním účelům sloužil i za komunistického režimu, konkrétně v letech 1951 – 1960. Hotelový provoz zde byl obnoven po opětovném zpřístupnění jáchymovské oblasti. Ale již od šedesátých let nebylo do objektu výrazněji investováno a neproběhla zde žádná významnější rekonstrukce ani údržba. V období budování socialismu přibyla poblíž areálu telekomunikační věž, která svou hmotou potlačila původní dominantu, rozhlednu z roku 1884.
Po roce 1989 prošel horský komplex na Klínovci obdobnou anabází, jako řada jiných privatizovaných objektů v České republice. Nejprve přešel do vlastnictví města Jáchymov a poté vystřídal celou řadu dalších vlastníků. Po celou tuto dobu nebyly objekty udržovány a tak i nadále pokračoval již zmíněný proces postupného chátrání započatý v 60. letech. Jeho urychlení způsobila vichřice v zimě 2002/2003, která značně poničila střechu. Tehdejší vlastník, firma Moon, podala na Městský úřad Ostrov žádost ve věci „Horský hotel Klínovec – rekonstrukce střechy“. Městský úřad vydal v srpnu 2003 rozhodnutí se závazným stanoviskem týkajícím se podmínek oprav. Poté však jmenovaná firma oznámila, že nemá zájem objekt nadále vlastnit. Ve snaze kulturně i historicky cenný objekt zachránit ho prostřednictvím vlastní servisní společnosti Služby Boží Dar, s.r.o. koupila obec Boží Dar s tím, že provede rekonstrukci objektu a následně jej bude provozovat. Tímto činem analogie s jinými památkami, jejichž osud je po roce 1989 nejistý, končí.
Po převedení objektu byly provedeny zajišťovací práce, které měly zabránit dalšímu chátrání objektu. Současně byla vypracována rozsáhlá studie proveditelnosti. Cílem projektu je zachránit cenný architektonický komplex a vytvořit turistické centrum. Podle funkcí, které má objekt plnit bude rozdělen na následující funkční části: hotelovou část, služby pro turisty a lyžařskou veřejnost a doplňkové požadavky na parkování a komunikace. Objekt bude tvořen vyhlídkovou věží, hlavní hotelovou budovou, Sobitschkovou halou (objekt Jubilejního výstavního sálu), východní ubytovací částí hotelu a novou budovou služeb. Jmenované budovy mezi sebou uzavřou plochu vhodnou pro provozování drobných obchodů či organizování kulturních nebo společenských akcí. Hotel bude splňovat nejvyšší nároky na technické vybavení. Zároveň je řešen tak, aby nebyl jeho každodenní provoz narušen nárazovým přílivem sezónních turistů do ostatních částí komplexu, především do nově budovaného objektu služeb v němž bude umístěna samoobslužná jídelna. Projekt detailně řeší i přístupové komunikace a parkování automobilů. Opět jsou oddělené parkovací plochy sloužící hotelovým hostům a turistům.
Architektonicky má být zachován stávající charakter postupně rostlého shluku budov, které mají být uvedené do podoby z 30. let 20. století. Zároveň se počítá s vybudováním nových objektů služeb a fitness centra, které však mají přiznat dobu vzniku a nikoliv se halit do historizujícího hávu, takové řešení odpovídá postupnému procesu vzniku původního objektu. Jejich citlivému a harmonickému začlenění do stávajícího komplexu a obecněji do vysokohorské přírody mají napomoci vhodně volené materiály jako kámen, dřevo či sklo a hmotové přizpůsobení historickým objektům.
Studie podrobně řeší dopad projektu na životní prostředí. Z provedené analýzy vyplývá, že by provoz zamýšleného komplexu neměl mít negativní dopady na žádnou sledovanou oblast. Na plánovaný plynovod se budou moci připojit i další objekty v osadách Klínovec a Neklid. Přechodem na spalování plynu bude omezena produkce emisí z tuhých paliv. Výstavba nových objektů bude mít vliv na topografii krajiny. Vzhledem k již zmíněnému citlivému hmotovému řešení bude i tento zásah minimální. Z hlediska dopadu na kulturní dědictví se jedná o jednoznačně pozitivní projekt, který zachrání památkově chráněný objekt a to způsobem, který, alespoň na základ předběžných analýz, bude také ekonomicky rentabilní. Podle dosavadních plánů má být Hotel Klínovec zprovozněn v roce 2009.